Něco málo o mé modelařině

Tyto stránky jsou věnované pouze pražským bočnokolesovým parníkům a jejich modelům. Zejména pak kolesovému parníku Vltava a jeho modelům ať už  od mé osoby, nebo od kolegů  modelářů. Proč zrovna tento typ lodí ? Každý je na něco ujetý, já na pražské kolesáky. Vltavy jsem postavil zatím tři, jednu neplovoucí, dvě plovoucí a jeden parník Bohemia. Poslední model / Vltava 3 /  již  pouze vylepšuji na detailech. Mám v úmyslu postavit nový parník, Vyšehrad, pouze ale jenom jeho horní nástavbu. Přední, zadní paluba a trup bude Vltavy, nástavba Vyšehradu. Co s dalším, skoro dvoumetrovým trupem. Ten pak bude plout pod dvěma jmény, není to sice tzv. košer, ale těch co to poznají, je hodně málo. Zde se potom přímo nabízí, protože Vyšehrad a Děvín jedno jsou, udělat sundavací nápisy na boku nástavby. Pouhou výměnou nápisů budu mít další parník na jednom trupu . K pohonu koles používám elektromotor,  s parním strojem jsem to také zkoušel / Vltava 2 /.  Použití parního stroje, pro pohon u modelu  parníku s plochým dnem, je velice problematické. To je ale na samostatnou kapitolu.  Stavba tohoto typu lodě je specifická, je nutno řešit  věci, které se u ostatních  lodí prakticky nevyskytují. Vltavský kolesový parník má ploché dno, nemá tedy kýl, je zde velký nepoměr mezi délkou a šířkou trupu / bez kolesnic /, malý ponor a vysoká nástavba.  To vše způsobuje, že parník je nestabilní na vodě a má snahu se převrátit.  Někdo při stavbě parníku přidá pod dno ploutev se závažím,  další udělá vyšší  trup pro větší ponor, případně přidá na dno závaží,  nebo udělá  klasický zaoblený trup s kýlem. Jsou zde i problémy s ovládáním. Model musí mít tři menší kormidla jako skutečný parník, nebo jedno hodně velké kormidlo, to ale vizuálně kazí vzhled. Důležitá je také délka samotného trupu a k tomu zvolená jeho  šířka, která je potom rozhodující,  jak je loď náchylná na převracení. Zde se nelze držet stanoveného poměru vůči skutečnému parníku, na šířce se prostě musí něco přidat. To vše vede k tomu, že trup se pouze podobá skutečnému parníku, do doby,  než se dá na vodu.  Každý to řeší po svém. Nestavím přesné makety, ale na osumdesát  procent odpovídají skutečným parníkům, které pluly  v minulém století po řece Vltavě. Stavbu horní nástavby, podle současného skutečného parníku, dělat nebudu. Nějak se mi to vzhledově nelíbí. Výše uvedené foto je pouze ilustrační,  které vzniklo za laskavého svolení obsluhy parníku Vyšehrad,  v mělnickém přístavu na Labi.